Že si toho nikdo moc nevšímá?

Za nejzajímavější historické období českých zemí v časovém okolí středověku považuji husitské války. (Eventuálně ještě boj proti francké říši a první semínka křesťanství, ale o tom jindy.) Proto mě překvapuje, že tak málo věcí se k tomuto období vztahuje a ještě méně jich je fantasy. Příjde mi, že jsme tady nesmyslně vázáni na historickou akurátnost, možná je to tím, že jako společnost nejsme s tímto obdobím pořád ještě vyrovnaní, možná tím, že bylo příliš často ohýbáno ve prospěch nějaké ideologie, možná tím, že je v něm křesťanství a nevíme jak se k němu stavět (a obecně jak ho zahrnout do pseudostředověké fantasy - zajímavé je, že u fantasy typu 18. stol.-Drákula, s tím není problém), nevím nejsem psycholog a tím méně sociolog.

Přitom je to ideální prostředí pro nějaké pořádné fantasy. Silné symboly, jasně vyhraněné strany a zájmy, silná víra, silný konflikt, silné vizuály, které každý rozpozná. Cep, kalich, páska přes oko, palcát, monstrance... Ať už bude pseudohistorické, nebo ve vlastním "úplně náhodou fakt hodně podobném" světě s podobnými konflikty nebo motivy, ale různými rasami atp.

A jako úplně ideální se tenhle svět jeví k nějaké temné apokalyptické věci šmrncnuté křesťanskými motivy a obrazy. Zdravíme Mörk Borg.

Rozehraju tady takový experimentální popis, jak by to mohlo vypadat (určitě jsem si k tomu nezaložil dokument v sázecím programu, co vás to napadá).

Praha, kolem roku 1420

Začalo to rozkolem v církvi. Ke kazatelům a jejich věroukám se připojili prostí lidé. Pak zemřel král a naděje na smíření církve se v Kostnici proměnila v popel. Po několika šarvátkách byl korunován nový král. Toho ale šlechta odmítla.

Rozkol pohltil všechny tři pilíře světa. Šlechtu, klér i lid.

Když mělo být odzvoněno za nového krále, stáhly se nad věží Chrámu svatého Víta temné mraky, udeřil hrom, věž pukla a zvon se v posledním hlesu roztříštil o náměstí. Tu noc v rozvrácené zemi nepřežil jediný zvon. Hlas řádu utichl.

Někteří říkají, že přichází tisícileté království boží. Dle jiných je to sama apokalypsa. V kraji se objevují přízrační tvorové z pověstí a legend, na města dopadají biblické boží rány a každý kdo umí číst hlásá vlastní cestu ke spasení. Ochranná síla zvonů je pryč.

Střez se hříchu, abys spasil svou duši!

Postavy jsou osamělí tvorové ve víru světa řítícího se do apokalypsy. Každý věří, ale v něco jiného. Každá postava by měla své "poslání", něco za čím si jde jehož dosahováním obnovuje svou víru. (Př.: zabíjení jinověrců, ochrana slabších, vynucování desatera...) Víra by byla ukazatel odpovídající stresu, nebo duši z jiných her (paralelní životy, ale psychické), které by bylo možné zároveň pálit za výhody k hodům. "Přesvědčení" by byla drobná věc, kterou by postava považovala, za zásadní podmínku pro vstup do ráje (chození nahý, zbavení se cenností, pití vína při mši atp.) a jejíž porušení u sebe by jí působilo ztrátu víry/nebo nevýhody.

Ve světě by byly frakce s různými cíli.
Nesmrtelné bratrstvo pod vedením bratra Žižky jehož vojáci po zabití vstávají znovu na nohy. Co jim dává z kalicha pít?
Dračí rytíři pod vedením zrzavého krále s fanatickým vztekem plenící zem, aby nad tichou planinou mohl jejich vůdce stvořit novou říši.
Následovníci hvězdy pomocí oživených tvorů velkého rabiho Léviho brání židovské diaspory a hledají absolutí šém, který by uměl obnovit pravý život.
Diví lidé nelidské bytosti zahnané do lesů a hor magickou sílou zvonů se bez nich vracejí, aby si vzali co jim náleží.
Loupeživé bandy, Luciferovi stoupenci... A to není všechno! (Ale pro tento okamžik stačí.)

A určitě by hra měla mechaniky na tvoření a ovládání vlastního kultu (odnože víry, jistě pravější, než jsou všechny ostatní víry).

Jako nějaké "zaměření" postav bych viděl něco jako
Boží bojovník pracuje s vírou a zaměřuje se na boj (ideálně proti bezvěrcům).
Prorok pracuje s následovníky a tvoří svůj kult, což je jeho síla.
Mystik hledá utajené znalosti a ovládá podivné přírodní síly (ano, magii).
Lapka umí se protloukat světem a podřezávat hrdla.

No a tím že si to tu napíšu sem, tak to zase na chvíli dostanu z hlavy...