Vytváření stolních her na hrdiny je návykový koníček. Je to činnost veskrze multioborová, uplatníte tady matematiku, jazykové nadání, cit pro grafiku a typografii a mnoho dalších dovedností. Trvalo mi docela dlouho, než jsem si uvědomil, že mě ze všeho nejvíc baví proces tvorby a samotný výsledek pro mě vlastně není až tak důležitý. Bylo to pro mě zajímavé prozření (do té doby jsem se neustále pral s nějakou falešnou ambicí, že vydám hru, která bude populární).

Stejně tak bylo fascinující, když jsem se ohlédl za svou tvorbou a zamyslel se nad tím, jak vlastně při práci postupuju. Jak mě mnohdy ovlivňují úplné maličkosti, lehounké podněty – třeba jediná věta v knize, pěkná typografie nebo obrázek... Taky jsem si uvědomil, že zbožňuju kompilační práci a nekonečné iterace textu, kdy se neustále vracím a cizeluju.

Moje první stolní RPG jsem sepsal někdy v roce 1993, byla to zažloutlá A4 na niž jsem načmáral to nejdůležitější, co jsem si zapamatoval z hraní Dračího doupěte. Tehdy byla pravidla těžce sehnatelný artikl a když jsem chtěl „dračák“ vysvětlit kamarádům, musel jsem si pomoci takto.

Někdy v letech 1997/1998 jsem začal s prací na mém opus magnum – fantasy hře na hrdiny s názvem Legendy Armandie. Začátky byly živelné, spousta ručně psaných poznámek, obrázků a nespočet popsaných sešitků. Hráče na playtest jsem sehnal pomocí plakátků vylepených v jediném ostravském žánrovém knihkupectví...

Uběhlo několik let a díky rozmachu internetu byla situace náhle úplně jiná. V roce 2005 jsem se připojil na diskuzní RPG forum, kde přišel první střet s realitou – zdejší znalci rozcupovali mou tvorbu a já jsem si uvědomil, že jsem hru stavěl na poměrně vratkých základech a musel jsem od základu změnit přemýšlení nad mou tvorbou.

Tou dobou jsem studoval na Ostravské univerzitě jednooborovou češtinu a tak jsem se rozhodl nějaké poznatky z literární teorie aplikovat při tvorbě pravidel. Měl jsem dokonce v plánu studium zakončit diplomovou prací na téma narativní hry, leč na to už bohužel nedošlo.

V roce 2007 jsem hru rozdělil na dva projekty – oddělil jsem systémové jádro a setting, ve kterém se hra měla odehrávat. Vymýšlení vlastního světa byl pro mne proces nesmírně zdlouhavý. Skutečné literární nadání jsem nikdy neměl, takže jsem spíše sestavoval střípky a zajímavosti. Vytvořil jsem několik herních zápletek a dobrodružství na nichž jsem hru testoval s přáteli. Vytvářel jsem vlastní kostky, mapy, doplňky a měl jsem z toho velkou radost a velká očekávání.

Nejvíce zábavy jsem si vždycky užíval při vymýšlení vyhodnocovacích mechanismů. Moje hra si prošla snad všemi myslitelnými systémy kostkových hodů. Za účelem sepsání tohoto článku jsem si prolistoval staré dokumenty a různé verze této hry a byla to dobrodružná výprava sama o sobě. Bylo zajímavé sledovat, jak mě ovlivňovaly různé vnější vlivy, kupříkladu verze z roku 2018 se z nějakého důvodu odklonila od původně relativně generické fantasy, hra ztratila přídomek Armandie a byla zasazena do postapokalyptického fantasy světa.

S motivem apokalypsy jsem pak pracoval dlouho, přišlo mi to jako zajímavá kombinace žánrů a použil jsem toto prostředí i v mé další tvorbě.

Nevím kdy přesně jsem Legendy definitivně uložil do šuplíku, ale v určitou chvíli se mi nepodařilo sehnat dostatek testerů pro další vývoj a nedokázal jsem tak v rámci svých tehdejších možností vzbudit žádný větší zájem o hru.‌

V roce 2010 jsem ale přišel s novým projektem, který se mi podařilo úspěšně dotáhnout až do fáze tištěné publikace. Bylo to minimalistické RPG s názvem Kouzlem a mečem, vyšlo v malé krabičce formátu A5, jejíž součástí byly i předpřipravená dobrodružství a sada kostek. Nebylo to zcela původní dílo, pro systémové jádro jsem se svolením autora využil na tehdejší poměry docela inovativní minimalistickou hru Dungeon Squad.

Mé období předělávek pak dále pokračovalo projektem Jeskyně a draci (jednalo se o jinou hru než aktuální stejnojmenný překlad 5e, který jsem později vydal). Vyhlédnul jsem si A.G.E. systém, na němž jsem chtěl vystavět něco jako moderní dračák a prorazit na českém trhu s touto hrou. Pracovat jsem na tom začal tuším někdy kolem roku 2012, táhlo se to pár let, výsledek bohužel zůstal ležet v šuplíku.

K vlastní tvorbě jsem se dostal znovu s hrou Arkánum, která byla nejdříve minimalistickým postapo fantasy, pak jsem hru přetavil do jednoduchého systému pro hraní s dětmi. Někdy v roce 2018 jsem hru více méně dokončil a s dětma jsme ji i hrávali. Ukázalo se, že ucelený malý formát je něco, co je v mém podání nejvíce životaschopné a skýtá nejvíc šancí na to, že skončí v šuplíku jako hotová věc :)

V roce 2019 jsem se snažil oživit myšlenku vydání Kouzlem a mečem II a oslovil jsem ke spolupráci Quentina, jednoho z nejzajímavějších RPG tvůrců na české scéně. Nakonec jsem se ocitl spíše v roli poradního hlasu než plnohodnotného spoluautora, nicméně když nic jiného, inicioval jsem vytvoření opravdu pěkného kompaktního RPG s názvem Grimoár. Bohužel, doposud jsme jej nedotlačili k papírovému vydání, ale je k mání zdarma v PDF.

A na čem dělám teď? Je to hra s pracovním názvem Parchanti :) Minimalistické RPG které je určené k odehrávání modulů - různých předpřipravených dobrodružství. Je to extrémně jednoduché, minimalistické, máme v tom odehráno několikero sezení a myslím, že jsem zase o něco blíže hře, s níž bych mohl být spokojen :)